Otázka kterou kladete je jedna z nejtěžších. V zásadě jde o oblast, která není zcela přesně upravena, spíše se dá říci, že běžný zákon, konkr. zákon o ochraně osobních údajů, ji upravuje na první pohled tak, jakoby při čtení bez kontextu vylučoval poskytování takovýchto informací.
Považuji však za nepochybné, že v demokratické společnosti má veřejnost právo znát tyto požadované informace.
Jak tedy na to právně:
prvotní je, že čl. 17. Listiny zaručuje právo na přístup k informacím. Omezit ho lze jen formou zákona a to v případě, kdy "jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých".
Proti tomu stojí čl. 10 Listiny, který chrání před "neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě".
Nepochybně oprávněným zveřejňováním údajů je například sdělení, kdo je ministrem, kdo je poslancem, jakou má školu, zda byl trestán atd. To nezpochybňuje nikdo, i když bezkontextový výklad litery zák. o ochraně osobních údajů by měl být na straně toho, kdo to odmítne.
Stejně tomu tak podle mě je i v případě poradců vlády. Zde je také naprosto legitimní zájem veřejnosti kdo, v jaké oblasti a s jakou kvalifikací ministrům radí. Nejde tedy v žádném případě o "neoprávněné" zveřejnění údaje. Oprávněnost je dána veřejným postavením dotyčné osoby a tím, že tento údaj se v dané situaci týká převážně jeho veřejného působení, a jen v nepatrné míře soukromí.
V tomto smyslu tedy informace o vzdělání poradce ministra není chráněným osobním údajem, protože nevypovídá jen o osobě, ale vypovídá především o plnění této veřejné funkce. Výklad předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů je na základě konzultací v zásadě stejný. Považuje představu, že informace o té stránce osoby ve veřejném postavení, kterou tato osoba vykonává veřejnou či úřední činnost, za oblast nespadající pod pojem ochrany osobních údajů. Dovozuje to z mezinárodních závazků a ústavního pořádku ČR.
Též lze říci, že ustanovení § 4 písm. a) zák. 101/2000 Sb.o ochraně osobních údajů je nepřiměřené a přesahuje rámec ústavního zmocnění. Samozřejmě, že se jednotlivci mohou přít o význam slova "oprávněný zájem veřejnosti", ale rozhodnout musí soudy.
Jsem tedy přesvědčený, že na základě čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny máte právo obdržet požadované informace. Připomínám, že tato ustanovení jsou tzv. samovykonatelná, tedy že k jejich naplnění není třeba běžného zákona. Ochrana osobní sféry dle čl. 10. Listiny zde není zábranou.
Zároveň vnímám, že úzkostlivost a sebeobranné postoje úřadů se opírají o snadný leč svévolný výklad zák. 101/2000 Sb. s tím, že jde o chráněné osobní údaje. Nezbývá, než tento spor dobře formulovat a předložit formou žaloby k rozhodnutí soudům.
Na závěr přidávám sdělení, že přesně tuto záležitost jsme se pokoušeli zpřesnit při poslední novele zák. o ochraně osobních údajů. Návrh umožňoval poskytování osobních údajů i bez souhlasu dotčené osoby a zněl takto:
V § 5 odst. 2 se přidává nové písmeno g) včetně poznámky pod čarou, které zní:
"g) pokud poskytuje podle zákona o svobodném přístupu k informacím x) takové osobní údaje o veřejně činné osobě anebo funkcionáři či pracovníkovi veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti a o jeho funkčním anebo pracovním zařazení."
x) zákon č. 106/1999 Sb.
Návrh neprošel.
