Obsah fóra Diskuse o otevřenosti veřejné správy

Diskusi o otevřenosti veřejné správy a archiv poradny provozuje Otevřená společnost, o.p.s.

Diskuse

Pro vkládání příspěvků do diskuse je třeba být registrován.

Poradna

Naleznete zde archiv Poradny o svobodném přístupu k informacím z let 2000-2014.

Pokud chcete položit dotaz, nebo najít novější odpovědi, využijte prosím naší novou poradnu na adrese: poradna.otevrenaspolecnost.cz/pravo-na-informace


 

Mám městská rada právo tajit podklady pro svá rozhodování?

 
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky     Toto téma je zamknuto bez možnosti úpravy příspěvků a psaní odpovědí        Obsah fóra -> Archiv Poradny o svobodném přístupu k informacím 2000 - 2014
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
J. Sindler



Založen: 27. 06. 2001
Příspěvky: 1

PříspěvekZaslal: st červen 27, 2001 3:37 pm    Předmět: Mám městská rada právo tajit podklady pro svá rozhodování? Odpovědět s citátem

PROBLÉM: Městská rada v Opavě v polovině dubna se rozhodla vložit do svého jednacího řádu, že: "Vzhledem k neveřejnému jednání rady města jsou podkladové materiály pro její jednání určeny výhradně pro potřebu členů Rady. Není dovoleno tyto materiály postupovat jiným osobám, popř. je dále rozmnožovat a rozšiřovat."

--
(-- jedná se o mírně posunutý problém, který řešil pan Nebeský)
--
Jakým způsobem je možné rozhodnutí rady napadnout?
--
Pozn.: Jednací řád neobsahuje žádnou sankci při porušení výše zmíněného ustanovení.


DODATEK: Rada pořádá tiskové konference, které anoncuje redakcím soupisem projednávaných bodů, často nekonkrétně formulovaných.
Bez podkladových materiálů není možné zvnějšku posoudit, jak je rozhodnuti rady v souladu s podklady, jak dobré řešení problému rada zvolila vzhledem k předloženým možnostem, jaké návrhy a vyjádření ignoruje a jaké podporuje, atd.
Bez podkladů a při špatných formulacích bodů je také vzhledem k počtu cca 40 projednávaných témat možné minout důležité problémy.
PRIKLAD Z POSLEDNI DOBY: Jen na základě podkladů rady se naší redakci podařilo zjistit, že v rámci zákonného navyšování platů úředníkům, si chtěli úředníci zvýšit nejen základy platu, ale také prémie - tedy nenárokovou část mzdy.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
O. Kužílek
Site Admin


Založen: 26. 10. 2000
Příspěvky: 1188

PříspěvekZaslal: po červenec 02, 2001 12:52 pm    Předmět: Odpověď na: Mám městská rada právo tajit podklady pro svá ro Odpovědět s citátem

Nejprve odlišme pojem "tajit" od povinnosti zpřístupnit informace na vyžádání. Ptáte se tedy, zda má občan právo přístupu k dokumentům, které jste popsal jako podklady pro jednání rady.

Odepřít lze jen ty informace, které mají některou z vlastních charakteristik, opravňujících na základě zákona k odepření přístupu k informaci. Takovou charakteristikou by v tomto případě byla zejména "novost" informace, která vznikla při přípravě rozhodnutí a příprava ještě nebyla ukončena žádným rozhodnutím. Na to myslí ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/99 Sb. Podobně zákon umožňuje neposkytnout "vnitřní pokyny" podle § 11 odst. 1 písm. a).

Dále by se v přípravných dokumentech pro jednání rady mohly také objevit chráněné informace typu osobní údaje, utajované skutečnosti anebo obchodní tajemství. Takto charakterizovatelné informace tedy úřad může anebo musí ochránit - tedy neposkytnout.

Lze tedy říci: podkladové materiály je nutno v zásadě rozlišit na dvě skupiny informací: na již hotové informace, které do jednání vstupují sekundárně (sekundární informace), a na informace teprve vznikající právě v souvislosti s připraveným jednáním anebo vnitřní pokyny (primární informace). Tyto primární informace má úřad nepochybně právo neposkytnout podle ust. § 11 odst. 1 písm. a ) a b) uvedeného zákona. Půjde například o návrh opatření, rozbor okolností pro rozhodnutí, návrh formulace usnesení či smlouvy, pokyn jednat s ohledem na určitou okolnost apod. Úřad má právo je neposkytnout - to znamená, že je na něm, jak se rozhodne.


Naopak sekundární informace musejí být na vyžádání poskytnuty. Půjde například o již hotové, například dříve vydané stanovisko úřadu či jiné instituce k projednávané otázce, o text již dříve uzavřené smlouvy, dříve přijatého usnesení apod. Budou poskytnuty v režimu zák. č. 106/99 Sb., tj. podle tam stanoveného postupu a lhůt. Zde si však uvědomme, že zákon o svobodném přístupu k informací v zásadě neřeší vztah médií a úřadů, kdy jde především o rychlost poskytnutí informací. Oficiální postup podle zákona č. 106/99 Sb. totiž umožňuje z hlediska včasnosti informací - pokud nepanuje důvěra a dobré zvyky - na dobu lhůty pro vyřízení zablokovat seriózní informování o činnosti úřadu v médiích. Zde se dostaneme na volné a běžnými zákony neupravené pole výkladu čl. 17 Listiny základních práva a svobod, z něhož v určité míře plyne povinnost úřadů poskytovat médiím informace rychleji a včasně.


Další a odlišná otázka, kterou uvádíte, je: zda úřad může ve svém vnitřním předpisu uložit svým pracovníkům a funkcionářům cosi jako "mlčenlivost". Může - ale jen v rozsahu, který je v souladu se zákony. Jinými slovy - může nařídit pracovníkům neposkytovat a chránit informace, které mají povahu oněch "nových" dle § 11 odst. 1 písm. b), a povahu "vnitřních pokynů" dle § 11 odst. 1 písm. a). Nepochybně přímo ze zákona také plyne povinnost zmíněných osob neposkytnout další chráněné informace (osobní údaje atd.).


Pokyn v jednacím řádu rady Opavy je tedy pouze z části správný. Jeho odůvodnění - "vzhledem k neveřejnému jednání" - je nesprávné. Neveřejnost jednání znamená jen a pouze, že jednání proběhne "za zavřenými dveřmi". Nevytváří však žádnou neveřejnost tam projednávaných informací - např. všechny záznamy z jednání včetně hlasování jsou z principu veřejné (vyjma konkrétních chráněných informací).

Pokud se ptáte, jak "napadnout" tuto praxi: jedině přesně podle práva. Tj. pokud požádáte o informaci, na kterou máte právo, a neobdržíte ji, můžete se odvolat a poté soudit. Samozřejmě, že lepší je hledat dohodu a nastolit důvěru.


Shrnutí: Vámi citovaný útržek pokynu (jednacího řádu) překračuje rámec zákona a je tedy z části neoprávněný. Lze ho aplikovat jen na tu část podkladů pro jednání rady, v nichž jsou informace podle zákonů chráněné anebo u nichž zákon připouští omezit k nim přístup.

Poznámka na závěr: protože p. dr. Duda připravuje k dotazu též odpověď, předpokládám, že se rozvine debata. Možná se v něčem neshodneme, máme totiž jiný pohled na možnost obce chovat se jako uzavřený subjekt, který o svých věcech nemusí navenek informovat.


Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
JUDr. Milan Duda



Založen: 13. 06. 2001
Příspěvky: 21

PříspěvekZaslal: po červenec 02, 2001 3:40 pm    Předmět: Odpověď na: Mám městská rada právo tajit podklady pro svá ro Odpovědět s citátem

Dotaz je vícesložkový a ne zrovna nejlépe formulovaný, vyvolávající dojem, že vzhledem k jeho kontextu a místu jeho položení směřuje k získání odpovědi na jinou otázku než která je v něm uvedena. Proto je nutno nejprve rozdělit jej na samostatné části, patrně takto:


  1. Jak lze napadnout rozhodnutí rady?

  2. Musí jednací řád rady obsahovat sankci pro případ jeho porušení?

  3. Může rada svou tiskovou konferenci "anoncovat" soupisem projednávaných bodů nekonkrétně formulovaných?

  4. Musí být rozhodnutí rady v souladu s podkladovými materiály?



V pozadí se pak skrývá dotaz:

  1. Musí být podklady pro radu předloženy žadateli o informace podle zákona č. 106/1999 Sb.?



ad a)

Rada přijímá svá rozhodnutí formou usnesení. Ve zdrcující většině případů jde o usnesení ve věcech samostatné působnosti obcí (vyjma schvalování nařízení obce), takže ho lze napadnout výhradně postupem podle obecního zřízení č. 128/2000 Sb. (nejde-li o uložení pokuty podle § 56 až 58 obecního zřízení, kde se přezkum řídí režimem správního řádu).


Nositelem práva napadnout usnesení rady je v prvé řadě starosta (primátor). Ten může pozastavit výkon kteréhokoli usnesení rady (sistovat je), má-li za to, že je nesprávné. Jde o jeho osobní názor na nesprávnost usnesení rady, tedy o věc ryze subjektivní. Meze tohoto subjektivního posouzení starostou nejsou zákonem nijak stanoveny, takže starosta není ve své úvaze nikterak omezován. K subjektivnímu názoru o nesprávnosti usnesení rady může dojít z libovolných důvodů, např. pro svůj dojem o ekonomické nevhodnosti, politické nežádoucnosti, právní nepřípustnosti, nesouladu s dříve projevenou vůlí zastupitelstva a podobně. Radě ani obecnímu úřadu coby vykonavateli usnesení (většinou usnesení vykonává obecní úřad, v jehož čele ostatně stojí sám starosta) nemusí starosta své rozhodnutí nijak zdůvodňovat - sistaci pouze oznámí. Je však povinen předložit sistované usnesení zastupitelstvu na jeho nejbližším zasedání. Z logiky věci plyne, že zastupitelstvu přitom též navrhuje, jak má o věci rozhodnout, i to, že by měl svůj návrh nějak odůvodnit, tedy vysvětlit zastupitelům, co ho vedlo k získání názoru, že rozhodnutí rady je nesprávné.


Zastupitelstvo pak má jednu ze tří možností:


  1. Rozhodnutí rady potvrdí - tedy odmítne je zrušit. Starostenská sistace tím pozbývá účinnosti a vůle rady musí být naplněna; obecní úřad (není-li zde jiný vykonavatel) musí zajistit realisaci usnesení rady. Rada vyhrála nad starostou.

  2. Rozhodnutí rady zruší a o věci samo rozhodne - tedy nahradí usnesení rady svým vlastním usnesením. To však může zastupitelstvo učinit je v případě, netýká-li se usnesení rady záležitostí, jež jsou zákonem svěřeny do vyhrazené působnosti rady (jejich výčet je uveden v § 102 odst. 2 obecního zřízení). Věci, které nejsou vyhrazeny radě, si totiž může zastupitelstvo vyhradit k vlastnímu rozhodnutí. Starosta vyhrál nad radou, ale není jisté, že zrovna tak, jak si to představoval (je-li nespokojen s usnesením zastupitelstva, nemůže učinit nic).

  3. Rozhodnutí rady zruší bez dalšího. To zastupitelstvo učiní v případech, je-li mu starostou předloženo sistované usnesení rady ve věcech ve vyhrazené působnosti rady. Zde zákon totiž stanoví, že vůli obce tvoří rada, nikoli zastupitelstvo, a zastupitelstvo tedy nemůže vůli formulovanou radou nahradit svou vlastní vůlí. Starosta tedy nad radou vyhrál, leč pouze podmíněně. Rada se totiž k problému může vrátit (a v řadě případů i musí, je-li zde právní povinnost nějaké rozhodnutí v dané věci učinit) a rozhodnout znovu. Přitom samozřej-mě může rozhodnout o dané věci podle představ starosty (starosta konečně vyhrál), či stejným způsobem jako v původním starostou sistovaném usnesení (starosta prohrál a může opět sistovat a kolotoč se opakuje). Rada může samozřejmě rozhodnout úplně jinak než původně (a vítězem či poraženým jsou všichni, jak už to při kompromisech bývá).



Druhým nositelem možnosti napadnout usnesení rady (v samostatné působnosti) je okresní úřad. I ten může usnesení rady sistovat (pozastavit výkon), na rozdíl od starosty však nikoli z libovolného důvodu. Jediným důvodem sistace usnesení rady okresním úřadem coby státním orgánem je porušení právního řádu. Okresní úřad může sistovat jen takové usnesení rady, které je v rozporu se zákonem nebo s právním předpisem vydaným na základě zákona, to je s nařízením vlády (nikoli však nařízením vlády podle čl. 78 Ústavy, neboť takovýmto nařízením vlády není obec při výkonu své samostatné působnosti vázáno, jak vcelku nepochybně vyplývá z § 35 odst. 3 písm. b/ obecního zřízení), vyhláškou ústředního orgánu státní správy, nařízením kraje a nařízením okresního úřadu. Poslední dvě možnosti jsou však jen teoretické - nařízení OkÚ i nařízení kraje stěží mohou upravovat otázky, jež jsou pro obce jejich samostatnou působností.


Je-li usnesení rady sistováno okresním úřadem, má zastupitelstvo obce lhůtu tří měsíců (počínaje prvým dnem po doručení rozhodnutí o sistaci) na to, aby buď usnesení rady zrušilo (o čemž platí již shora uvedené k sistaci starostenské) nebo ji nezrušilo - ať již tacitně či výslovným vlastním usnesením, že sistované usnesení rady neruší. Není-li sistované usnesení rady zruše-no zastupitelstvem v této lhůtě, vzniká okresnímu úřadu právní povinnost podat žalobu ke krajskému soudu za zrušení sistovaného usnesení. Krajský soud bude pak rozhodovat v režimu správního soudnictví o tom, zda usnesení rady je či není protizákonné. Shledá-li protizákonnost, usnesení zruší, jinak žalobu zamítne. Pro soudní přezkum zde platí kasační princip, takže soud nemůže naříkané usnesení rady změnit a nemůže dát radě pokyn, jak má rozhodnout.


Nicméně shora popsaný postup OkÚ je teoreticky přeci jen sporný a nelpím na tom, co zde tvrdím. Vážné teoretické pochybnosti totiž vyvolává to, že usnesení rady je pouze vytvořením vůle obce, nikoli právním úkonem. Právním úkonem je až projev této vůle navenek. Obhájit možnost externí sistace vůle a rušení vůle je patrně nemožné - sistovat a rušit lze asi až právní úkon. OkÚ by měl proto spíše sistovat až jednotlivé kroky při realisaci usnesení ra-dy obce, nikoli samotné usnesení. Odpověď na tento složitý problém však může patrně dát toliko iudikatura, která zatím chybí.


ad b)

Jednací řád rady je interní normativní instrukcí obce. Nejde tedy o právní předpis ani o rozhodnutí, leč o vnitřní organisační a pracovně právní předpis, který zavazuje výhradně osoby radě podřízené. Nejen že nemusí obsahovat sankci pro případ jeho porušení, ale ani nemůže, neboť by to bylo v rozporu se zákoníkem práce. Porušení jednacího řádu rady, dopustí-li se ho zaměstnanec obce, je porušením pracovní kázně - následky nutno realisovat výhradně v oblasti pracovního práva. Dopustí-li se porušení jednacího řádu rady osoba, jež není zaměstnancem obce, například člen rady, nemá a nemůže to mít žádné právní následky. Samozřejmě to může mít následky faktické - rada se třeba vůbec nebude zabývat návrhem předloženým jí bez respektování náležitostí, stanovených právě jednacím řádem. To však je výlučně věcí rady.


Vydání svého jednacího řádu má rada ve své vyhrazené působnosti, tedy ani zastupitelstvo nemůže jednací řád rady změnit a nemůže do něj nijak zasáhnout.


ad c)

Problémem je užitý termín "anoncovat". Rozhodně nejde o běžný termín a právu je zásadně neznámý. Podle slovníku cizích slov jde o "veřejné vyhlášení", což však s právní terminologií ani jejím odborným "žargónem" nekoresponduje. Měl-li tazatel na mysli skutečně tento význam, jemuž opravdu nelze přikládat právní obsah, pak nutno odpovědět takto:


Rada obce není povinna pořádat tiskové konference. Pokud je však pořádá, pak nutno mít na paměti, že "tisková konference" není termínem právním a nemá právní obsah. "Anoncováním" se patrně rozumí v daném kontextu oznámení o konání tiskové konference (to však bude stěží veřejné - alespoň mně známé postupy rad velkých obcí tomu nenasvědčují - spíše půjde o dopis několika místním redakcím novin, rozhlasu a televise ), pro což samozřejmě zákon nestanoví ničeho. Jde nepochybně jen o pozvánku, nikoli veřejnou vyhlášku či předvolání. Co je na pozvánce uvedeno, to závisí výlučně na rozhodnutí pozývatele. Uvede-li strohé oznámení o tom, že "tehdy a tehdy, tam a tam" je ochoten poskytnou souhrnné informace novinářům o svých rozhodnutích, nebo uvede-li program schůze rady, o níž chce žurnalisty informovat, to závisí výhradně na jeho vůli. Svolává-li rada tiskovou konferenci, může tak učinit jakkoli, aniž by musela uvádět konkrétní informace již na pozvánce.


Nutno pamatovat toho, že formu informování veřejnosti o činnosti orgánů obce stanoví zákon poměrně jasně - má se tak dít na zasedání zastupitelstva, které je ze zákona veřejné (= přístupné každému, kdo se chce účastnit jako divák a posluchač).


Na rozdíl od svolávání zastupitelstva nestanoví zákon povinnost oznamovat veřejně termín jednání rady a tím spíše ne povinnost oznámit veřejně program jednání rady. Ale ani pro svolání zastupitelstva nestanoví zákon povinnost rozvádět obsah jednotlivých bodů jednání - slovy zákona má být zveřejněn "navržený program připravovaného zasedání".


ad d)

Samozřejmě že ne. Podkladové materiály jsou právě jen podkladové materiály. Usnesení rady v samostatné působnosti musí být podle zákona v souladu se zákonem a jinými právními předpisy vydanými na základě zákona.


Samotný požadavek na "soulad s podkladovými materiály" je velmi nesmyslný a v podstatě neinterpretovatelný. "Podkladové materiály" nejsou totiž ničím jiným než právě jen podkladovými materiály, tedy souborem informací, jež by rozhodující se subjekt měl při svém rozhodování znát.


ad e)

V pozadí dotazu se pravděpodobně skrývá snaha získat odpověď na zcela jiný dotaz, žel výslovně neformulovaný. Neschopností správně formulovat svůj dotaz či záměrným skrýváním svého dotazu (kapciosní dotaz) si samozřejmě tazatel vždy škodí. Pokud by šlo o vadně formulovaný dotaz při žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., musí očekávat, že příslušný úředník povinného subjektu si to vyloží jako kapciosní (klamavý) dotaz a zachová se podle toho. Nikdo nemůže spravedlivě očekávat rovný a poctivý přístup druhé strany, není-li k ní sám rovný a poctivý. Úředník povinného subjektu při poskytování informací si totiž nemůže vadný dotaz vyložit jako projev intelektové a vyjadřovací neschopnosti tazatele, neboť tím by ho urážel a stavěl by se nad něj. To by samozřejmě bylo v rozporu s profesionální úřednickou etikou. Nezbývá mu tedy opravdu než posuzovat věc jako záměrné klamání. Podle toho se úředník zařídí a přirozeně jako profesionál dokáže zdatně odpovědět na něco úplně jiného, než na co se tazatel chtěl zeptat (ale nezeptal), či vysvětlí tazateli, že mu vůbec odpovědět nemůže, protože mu nerozumí. To samozřejmě není problém pro zdatného úředníka problém.


Zde si ale snad mohu dovolit doplňovat svým vlastním uvážením vůli tazatele a vsunout mu do úst něco, co z nich nevyšlo, a tedy odpovědět mu i na to, na co se nezeptal. Tedy:


Jak již z výše uvedeného vyplývá, "podklady pro radu" jsou právě jen podklady. Žádný právní předpis nestanoví, že by snad rada musela rozhodovat na základě nějakých písemných podkladů. Ve většině obcí volené orgány na základě písemných podkladů též nerozhodují! Pouze ve větších obcích, kde je radě předkládáno více bodů k rozhodnutí na každém jejím jednání, a kde je placen odborný aparát, si vynutili (již dosti dávno) členové rady (kteří jsou zpravidla neuvolnění), aby jim pracovníci odborného aparátu podali k rozhodování písemné informace k rozhodovanému problému. To samozřejmě není nutné - členové rady hlasováním vyjadřují svůj vlastní názor, který by měli být schopni vytvořit si sami (či sami si pro jeho vytvoření obstarat potřebné podklady) - pokud ne, vzniká otázka, proč vůbec o tento řídící "post" usilovali. Informace pro rozhodnutí potřebné mohou být členům rady přirozeně podány i ústně (což je případ většiny malých obcí). Ovšem v obcích, kde rada každých 14 projednává 40 a více rozhodovacích bodů, nelze po neuvolněných členech rady spravedlivě požadovat, aby si všechny informace pro rozhodnutí potřebné získávali skutečně sami. Právě proto jim aparát potřebné informace soustřeďuje do tzv. podkladů (předkládací zprávy a příloh), což nejsou oficiální povinné dokumenty, leč ryze osobní písemnosti, určené jednotlivým členům rady. Není to dokumentace orgánu. Podkladové materiály se předávají členům rady jako fysickým osobám pro jejich osobní potřebu. Člen rady jich využít může a nemusí - to je jeho věc. Písemnosti, které mu pro podporu vytváření jeho vlastního názoru na to, jak má hlasovat, byly pře-dány, jsou v jeho vlastnictví a může s nimi naložit dle své úvahy, pochopitelně i tyto písemnosti požívají ochrany podle čl. 13 Listiny základních práv a svobod. Režim těchto písemností je stejný, jako písemné odpovědi na jeho interpelace podle § 82 písm. b) a c) obecního zřízení.


Člen rady nemá povinnost tyto písemnosti, poskytnuté mu k jeho osobní potřebě (podpoře jeho vlastního rozhodnutí, jak bude hlasovat), povinnost nikomu vydávat. Stejně tak zpracovatel této písemnosti není povinen poskytnout ji nikomu jinému, než komu byla určena.


Nelze však vyloučit, že v případě soudní sporu vznikne iudikát, že obec je povinna poskytnout podle zákona č. 106/1999 Sb. každému žadateli totožné informace, jaké poskytla členům rady k podpoře jejich rozhodování. Samozřejmě ani v tomto případě nepůjde o právo na poskytnutí kopií písemností, rozeslaných členům rady, ale pouze o poskytnutí informací, které jsou v těchto písemnostech obsaženy.


Výsledky takového rozhodnutí by dříve či později byly dosti tristní. Žádná obec s větším majetkem si objektivně nemůže dovolit, aby se její informace o stavu majetku a možnostech jeho realisace na trhu staly veřejnými, neboť to by samozřejmě vedlo k výraznému snížení hodnoty tohoto majetku. (Těžko například očekávat úspěch obce v dražbě, je-li všem účastníkům dražby předem známo, kam až chce obec při licitaci jít. Stěží by bylo lze zpeněžit prodávané akcie za nejvýhodnější cenu, věděli-li by předem všichni účastníci trhu, jakou strategii obec při nabízení akcií zvolila. A podobně.) Vývoj by tedy nutně vedl k tomu, že by se žádné podkladové materiály nezpracovávaly, aby zde nebylo nic, co by obec byla eventuelně povinna k žádosti libovolného zájemce mu na jeho požádání poskytnout. Osoby nadané rozhodovacím právem by tedy začaly rozhodovat bez znalosti věci. Nebo by se před zasedáním rady konala zcela neformální schůzka členů rady u starosty, kde by byly potřebné informace poskytnuty a bylo o nich diskutováno s tím, že na vlastním zasedání rady půjde již o jen formální "zvednutí ruky" pro tu či onu variantu.


Již dnes lze totiž vidět následky zákona č. 106/1999 Sb. V obcích, v nichž pro snahu libovolné osoby o uplatnění tohoto zákona vznikly obci nějaké škody, nejsou žádné "informace" nad rámec zákonných povinností vytvářeny a shromažďovány. Když nic nevím, nemám žádné informace a nejsem tedy povinen je poskytnout (což je dnes velmi výrazně podpořeno též zákonem č. 101/2000 Sb, podle nějž v řadě případů je vůbec vyloučeno, aby obec bez předchozí registrace u příslušného státního orgánu určitý druh informací shromažďovala.). Výsledkem snahy zákonodárce o "veřejnost" samosprávné činnosti obcí coby korporací je tedy postupné zhoršování péče o společné zájmy občanů příslušných obcí.


Při posuzování otázky "práva na informace" je třeba vyjít mimo jiné z odpovědi na otázku, co to vlastně "informace ve smyslu příslušného zákona" je. Odpověď je více než nejasná a v právní teorii zatím nerozpracovaná. Jisté však je, že takovouto "informací" není něco, co dosud neexistuje, zejména tedy ne nic, co "má někdo v hlavě". Stane-li se právo na informace pro úřednický aparát a volené představitele příliš obtížným, zcela jistě dojde k tomu, že to, co mají tito lidé "v hlavě" (know-how), prostě nebude materialisováno, nebude převáděno do podoby materiálního nositele informací. Stěží pak bude lze libovolným zákonem docílit toho, aby úředníci a politikové sdělovali žadatelům, co si "o něčem" myslí, co "o něčem" ví. Povinnost vypovídat vzniká totiž jen za zvláštních okolností - dostane-li se kdo do posice svědka, ať již v řízení soudním či správním. Ani sebetotalitnější režimy sebetvrdšími prostředky nedokázaly nahlédnout do lidských hlav a stěží lze předpokládat, že se to zdaří demokratickému státu pomocí právních nástrojů, sebelépe míněných.

Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky   Toto téma je zamknuto bez možnosti úpravy příspěvků a psaní odpovědí    Obsah fóra -> Archiv Poradny o svobodném přístupu k informacím 2000 - 2014 Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru

 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 NastaveníNastavení   Přihlásit, pro kontrolu soukromých zprávPřihlásit, pro kontrolu soukromých zpráv   PřihlášeníPřihlášení 


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group