S názorem p. JUDr. Dudy nemohu souhlasit. Opět se on i pracovníci MMB dopouští nepřijatelného zaměňování správního řádu a zákona o svobodném přístupu k informacím. Nelze v žádném případě přistoupit na profesní deformaci, že správní řád je jedinou zastřešující a obecnou normou pro práci úřadů. Za názorem pracovníků MMB se zřetelně projevuje nový pokus, jak si usnadnit práci, obejít smysl zákona a s občany opět "vyběhnout".
Zákon o svobodném přístupu k informacím je obecný zákon pro oblast přístupu k informacím a komplexně popisuje postup při poskytování informací. Popisuje dostatečně jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem poskytování informací i na žádost podanou e-mailem, dokonce konkretizuje náležitosti takto podané žádosti. Proto zde správní řád nehraje vůbec žádnou roli a nemůže být vůbec nijak aplikován, natož aby byl aplikován jako speciální norma s předností před obecnou normou (viz rozsudek Krajského soudu Ostrava v kauze Lučina vs. OÚ Havířov).
Správní řád je navíc výslovně uplatnitelný subsidiárně (doplňkově) pouze na řízení podle § 15 a 16 (nikoli jak uvádíte 16 a 17), zatímco náležitosti žádosti jsou předmětem § 14.
Argumentace, že se věc změnila po přijetí zákona o elektronickém podpisu, není správná: i předtím bylo zřejmé, že podání např. faxem je bez dalšího (tj. bez nutnosti do tří dnů doplnit do protokolu) dostatečným podáním žádosti o informace.
Shrnuto: podání žádosti o informaci není podáním ve smyslu § 19 správního řádu, ale je podáním podle § 14 zák. 106/99 Sb.
Proto je postup MMB nesprávný.
Zároveň je však nesmyslný v dalším aspektu: proces poskytování informací je výrazně odlišným procesem od jiných procesů, na které je dosud veřejná správy uvyklá. Je uvyklá hlavně na to, že její výstupy mají povahu právně závazných dokumentů. To však v oblasti přístupu k informacím neplatí, protože v případě kladně vyřízené žádosti jde toliko o umožnění "přístupu k informacím", a nikoli o rozhodování o právech a povinnostech. Jde tedy o umožnění výkonu práva žadatele, avšak nikoli formou rozhodnutí, ale toliko formou respektování, umožnění, vyhovění, nebránění apod. Je to asi jako když policista hlídkující na ulici odvrátil ohrožení vašeho auta zlodějem. Také nečinil žádné konkrétní rozhodnutí či formální úkon vůči vám, pouze realizoval úkol veřejné správy - umožňovat občanům výkon jejich práv či zajišťovat, aby mohla být nerušeně uplatňována.
Teprve když dojde k odepření informace, dochází také k zásahu do práva, a pak se postupuje s vyšší formální a právní závazností a subsidiárně se může použít (tam kde úprava obecného zákona není dostatečně komplexní) i správní řád.
Komičnost toho, že pracovníci MMB nejsou adaptovaní na tuto přirozenou nesymetričnost procesu poskytování informací, spočívá v tom, že neexistuje věcný rozdíl mezi informací poskytnutou (jak oni říkají) "neoficiálně" a informací poskytnutou "oficiálně". Zákon o svobodném přístupu k informacím neřeší ani nemůže řešit otázku pravdivosti či přesnosti poskytnuté informace. Neexistuje zde ani vztah k náhradě škody vzniklé nesprávným úředním postupem (zák. č. 82/1998 Sb.), protože pokud je informace poskytnuta, je z povahy věci vyloučeno, že by šlo o nesprávný úřední postup.
Doporučení: pokud vám e-mailem byla požadovaná informace poskytnuta, je vše v pořádku, a nic na tom nemění domněnka MMB, že to není v pořádku, ani jakýkoliv doprovodný komentář.
Pokud vám informace nebyla poskytnuta, MMB porušil zákon. Žádost byla nepochybně písemně podána (MMB to stvrzuje svým e-mailem, a pokud chce tvrdit, že nebyla, musel by zasáhnout do svého poštovního programu a vymazat vaši žádost. To by bylo porušení pracovní kázně, přestupek a za určitých okolností by to mohl být i trestný čin. Nejde o nic jiného než o odstraňování důkazních prostředků, ať už mají jakoukoli důkazní sílu).
V takovém případě je třeba podat odvolání, a pokud mu nebude vyhověno, podat žalobu. Pokud dospějete až do tohoto stadia, obraťte se na nás, abychom Vám mohli pomoci.
